Historie padelu: Jak vznikl sport, který dobývá svět

Padel dnes patří k nejrychleji rostoucím sportům na světě. Kombinuje zábavu, dynamiku a týmového ducha, ať už se hraje na profesionální úrovni, nebo jen pro radost. Mnozí ho považují za „tenis budoucnosti“, jiní za dokonalý mix mezi tenisem a squashem. Abychom pochopili, proč padel získal takovou popularitu, musíme se vrátit na úplný začátek – do Mexika 60. let minulého století.

Původ padelu v Mexiku

Historie padelu začíná v roce 1969 v mexickém letovisku Acapulco. Právě tam si podnikatel Enrique Corcuera na svém pozemku vybudoval malé tenisové hřiště, které obehnal zdí. Důvod byl prostý: nechal se inspirovat squashem a chtěl vytvořit menší, zábavnější variantu tenisu, kterou by mohl hrát s přáteli i v omezeném prostoru.

Padel podle Corcuery

Zdi kolem hřiště nakonec hru výrazně ovlivnily. Míček se od nich mohl odrážet zpět do hry, což dalo vzniknout zcela nové sportovní dynamice. Corcuera svému výtvoru říkal „padel Corcuera“, stanovil první pravidla a začal je šířit mezi své známé. Právě odtud pochází základní principy dnešního padelu: menší kurt, čtyři hráči, raketa bez výpletu a hra, ve které se míček odráží i od stěn.

Proč název padel, a ne paddle?

Název „padel“ pochází ze španělštiny, ale jeho kořeny jsou anglické. Slovo „paddle“ v angličtině znamená „pádlo“ nebo „raketa bez výpletu“, tedy přesně to, co se při padelu používá. Když ale Enrique Corcuera v Mexiku v 60. letech svůj nový sport pojmenoval, přizpůsobil si výraz podle španělské výslovnosti, a vzniklo tak „padel“.

Je zajímavé, že ve Spojených státech existuje i jiný sport s podobným názvem, platform paddle tennis. Ten má ale s padelem společné jen některé principy. Právě proto se mezinárodní federace rozhodla ponechat španělskou formu slova padel, aby nedocházelo k záměně a zachoval se původní latinskoamerický kontext.

Padel ve Španělsku: země, kde se z nápadu stal fenomén

Do Evropy se padel dostal o několik let později díky princi Alfonsovi z Hohenlohe, který byl častým hostem v Corcuerově vile. Sport ho okamžitě nadchl, a když se vrátil do Marbelly ve Španělsku, rozhodl se tam postavit první evropské hřiště podle mexického vzoru.

Zpočátku šlo o zábavu pro španělskou smetánku, ale hra se rychle rozšířila. Díky své jednoduchosti a společenskému rozměru si získala popularitu mezi amatéry i profesionály. V 80. letech vznikly první padelové kluby, hřiště začala přibývat po celém Španělsku a sport se stal běžnou součástí volnočasových aktivit.

Skoro tak populární jako fotbal

Španělsko se tak stalo druhou domovinou padelu. Bylo to právě tam, kde se z nápadu mexického podnikatele zrodil skutečný fenomén. Dnes má Španělsko více než 20 000 hřišť a padel tam hrají přes 4 miliony lidí, což z něj dělá druhý nejpopulárnější sport po fotbale.

Rozmach padelu ve světě

Ze Španělska se padel rychle rozšířil do dalších zemí. Nejvýraznější rozmach zaznamenaly Argentina, Itálie, Francie a také severské země, kde se padel stal oblíbeným zimním i letním sportem.

V Argentině se padel stal doslova národním fenoménem. V 90. letech tam vznikla profesionální liga a světoví hráči jako Fernando Belasteguín nebo Juan Martín Díaz přinesli padelu prestiž a profesionalitu. Díky nim se sport dostal na světovou úroveň.

Světové padelové organizace

Dnes padel zastřešují organizace jako FIP (Federación Internacional de Pádel), World Padel Tour (WPT) a novější Premier Padel, které pořádají turnaje po celém světě. Díky nim se z původně rekreační zábavy stal globální sport s miliony fanoušků, profesionálním zázemím a rostoucím mediálním pokrytím.

Podle statistik Evropské federace padelu se dnes hraje ve více než 100 zemích světa, přičemž největší růst zaznamenává Evropa, zejména Itálie, Francie, Švédsko a Nizozemsko.

Mezinárodní turnaje a mistrovství světa v padelu

S rostoucí popularitou padelu začala přirozeně vznikat i potřeba mezinárodního soutěžního systému. Už počátkem 90. let se tak zrodila myšlenka sjednotit pravidla a pořádat světové turnaje, které by sportu dodaly oficiální strukturu.

V roce 1991 byla založena Mezinárodní federace padelu (FIP), která převzala dohled nad organizací soutěží a stanovila jednotná pravidla hry. O rok později, v roce 1992, se v Madridu uskutečnilo vůbec první Mistrovství světa v padelu, na němž se utkaly reprezentace z jedenácti zemí. Argentina tehdy dominovala a položila základ své dlouholeté tradici úspěchů.

Od té doby se světový šampionát koná každé dva roky a hostí ho země, kde má padel silné zázemí, jako jsou Argentina, Portugalsko, Itálie, Katar nebo Dubaj. Kromě světového mistrovství dnes existují i kontinentální soutěže, jako je Mistrovství Evropy, Panamerické mistrovství nebo turnaje pro juniorské a veteránské kategorie.

Jak se vyvíjela pravidla padelu

První pravidla, která Enrique Corcuera stanovil v roce 1969, byla spíš neformální a odvíjela se od prostředí jeho zahrady. Hřiště mělo jiné rozměry než dnešní a některé zásady hry se teprve ustalovaly. Například povolené odrazy od stěn nebo systém podání se lišily podle hráčů.

První pravidla padelu

Když se padel rozšířil do Španělska, začala se pravidla sjednocovat. První oficiální pravidla vznikla v 70. letech pod patronátem španělské federace a vycházela z tenisu, ale s několika odlišnostmi:

• hraje se výhradně ve čtyřech hráčích (dva proti dvěma)
• míček se smí odrazit od stěny, pokud předtím dopadne na zem
• podání je vždy spodem a musí se odehrát po odrazu od země
• výsledek se počítá stejně jako v tenise (15–30–40–game)

Později se sjednotily i technické parametry: rozměr kurtu 10 × 20 metrů, výška zadní stěny 3 metry a přesná specifikace míčku i rakety.

Oficiální pravidla padelu existují už přes 30 let

V 90. letech převzala dohled nad vývojem pravidel Mezinárodní federace padelu (FIP), která stanovila jednotná pravidla pro celý svět. Od té doby se změny týkaly už jen drobných úprav (například výšky sítě, typu povrchu nebo povolených materiálů u raket).

Zajímavostí je, že právě díky těmto pravidlům se padel stal přístupnějším než tenis. Díky odrazům od stěn hra neustává po každé chybě, výměny jsou delší a zábavnější, a tak si padel rychle získal oblibu i mezi úplnými začátečníky.

Padel v Česku

Do České republiky se padel dostal poměrně nedávno, přibližně kolem roku 2015, kdy byla otevřena první hřiště v Praze a Brně. Zpočátku šlo o sport pro nadšence, kteří se s ním setkali v zahraničí, ale zájem rychle rostl. Dnes už existují desítky padelových center a klubů, turnaje i aktivní komunita hráčů všech věkových kategorií.

Zajímavé je, že padel v Česku láká nejen bývalé tenisty, ale i lidi, kteří se předtím žádnému raketovému sportu nevěnovali. Hra je totiž intuitivní, přístupná a především zábavná. Zatímco tenis vyžaduje delší nácvik techniky, padel zvládne každý po pár minutách. A právě tahle jednoduchost je klíčem k jeho popularitě.

Od mexické zahrady k evropskému fenoménu

Padel začal jako nenápadný nápad v soukromé vile v Mexiku. Dnes je z něj sport, který spojuje miliony lidí po celém světě. Je symbolem moderního přístupu ke sportu: kombinuje pohyb, zábavu, sociální interakci i přístupnost pro všechny. Ať už jste nadšenec do raketových sportů, nebo jen hledáte novou formu pohybu, padel je skvělou volbou. A právě teď je ideální čas naskočit do hry, která píše svůj příběh i u nás.